Luko2 >
cestování >
MADEIRA
- TURISTICKÉ TRASY NA MADEIŘE, VÝLETY |
Ostrov Madeira - turistické trasy,
turistika, treking, treky, levady, procházky a výlety do přírody,
fotky
Většina hojně navštěvovaných tras kolem levad je téměř nenáročná
a zvládne ji úplně každý. Je však nutno počítat s mokrým, občas
blátivým povrchem, a tak kvalitní turistická obuv je nutností.
Některé levady jsou též vedeny malými tunely, což vyžaduje
přibalit do baťohu výkonnou svítilnu, jelikož občas z stářím
poškozených koryt na zem protéká voda a ta se překonává chůzí po
kamenech za tmy. Pokud se rozhodnete zdolat nejvyšší vrchol
ostrova Pico Ruivo, pak je vhodné si vybrat den s jasným nebem,
z důvodu věčně zakrytého vrcholku v mracích.
Pico do
Arieiro - Pico Ruivo *****
Až na samotný vrchol hory Pico do Arieiro (1818 m.n.m.), která
je třetí nejvyšší horou ostrova Madeira vede silnice zakončená velkou
bezplatnou parkovací plochou a hotelem. Mnohého návštěvníka,
kterého k výletu zláká jasná obloha ve Funchalu může na vrcholku
hory Pico do Arieiro překvapit hustá mlha. Tato oblíbená trasa a
snad i nejlepší na celém ostrově je určena na
celodenní výlet a proto je vhodné dorazit na výchozí bod v
ranních hodinách.
Středně náročná
trasa (3 hodiny chůze v jednom směru bez přestávek) na Pico Ruivo (1862 m.n.m.) začíná na již
zmíněném parkovišti. Odtud dlážděná cesta nejprve klesá k cca
1km vzdálené vyhlídce s terasou, s nádherným výhledem do údolí.
Většina turistů zde svůj pochod končí a vrací se zpět k svému autu
na parkovišti, protože dál už je cesta mnohem náročnější a
postrádá luxusní dlážděnou cestu.
Cestou na Pico
Ruivo se
prudce klesá po několika kamenných schodištích, poté opět zase stoupá z důvodu překonání několika
vrcholků, přes které vede nově vybudovaná turistická stezka,
jelikož původní trasa je uzavřena z důvodu zřícení části
chodníku vytesaného ve skále. Po
dalších dvou hodinách chůze od odbočky na starou stezku jste u cíle,
na vrcholu hory Pico Ruivo. Během treku není kam odbočit ani
zabloudit, navíc před závěrečným výstupem se můžete pod vrcholem
občerstvit v horské chatě. Při jasném počasí je výhled z vrcholku nádherný.
Já osobně jsem
při cestě zpět prubnul původní trasu, i když je pro veřejnost
uzavřena. Odbočku najdete snadno, jsou to železná vrata do
tunelu na které narazíte asi po 45 minutách pochodu při návratu
z vrcholu Pico Ruivo, na
nichž je upozornění na nebezpečí skrývající se na cestě. Určitě
si jich všimnete už při první cestě. Komu se
dělá špatně při chůzi po úzké cestě vytesané ve skále nad příkrými srázy, raději
ať se vrátí stejnou stezkou kudy šel původně. Na druhou stranu,
bez absolvování této původní nádherné stezky, jenž v sobě
zahrnuje několik tunelů a nádherných výhledů je výsledný dojem
této trasy méně než poloviční. V zimních měsících dokonce není
problém narazit na sníh.
Část úseku je
zřícena po mohutném sesuvu skály, tudíž je nutno poškozený úsek
podejít po kamenitém poli, což se při špatném počasí a mokru
může stát někomu osudným (rozhodně nedoporučuji tudy vláčet
děti). Po překonání zhruba 100 m méně bezpečné stezky na nic
dalšího již nenarazíte a tak si můžete vychutnat chůzi několika
tunely a patřičný adrenalin při držení ocelového lana nad
hlubokou propastí. Na konci fantastického úseku jednoduše
zdoláte bezpečnostní zátarasu a připojíte se opět na původní
stezku. Dále se již cesta zpět na Pico do Arieiro opakuje.
Queimadas - Caldeirao Verde ****
Další klasická turistická trasa na Madeiře začíná nedaleko města
Santana, takže je vhodné spojit procházku s prohlídkou původních
staveb v této obci. Prázdninová osada Queimadas se rozkládá 5
kilometrů na jihozápad od Santany ve výšce 900 metrů, tudíž je
nutné si při jízdě autem od moře řádně podřadit a přidat plyn,
neboť na několika místech je silnice hodně prudká.
Opět je zde
poměrně dost místa na bezproblémové zaparkování. Z parkoviště se
vydáme podle směrovek do Caldeirao Verde kolem velkého stavení
se slaměnou střechou přes potůček, kde narazíme na levadu, kolem
které vede celá trasa. V začátku se jde po pohodové cestě
vavřínovými lesy, která však po hodině chůze vystřídá o dost
náročnější úsek s úzkými chodníčky nad příkrými boky údolí a
krátkými tunely. Je nutné počítat s kluzkým povrchem a tak je
vhodné výlet absolvovat za suchého počasí.
Tato procházka je
nenáročná, jelikož nemá žádné velké výškové převýšení, ale
obsahuje v sobě spoustu adrenalinových zážitků, obzvláště když
se na ni vydáte za velkých dešťů jako já a jste nuceni každou
chvíli procházet po úzké bočnici levady skrz vodopády nad hlubokými propastmi. Po 7 km
se z levady odbočí dle ukazatele a dojde se k „Zelené kotlině“,
což je velký skalní kotel s nádherným vodopádem. Zpět se jde
opět stejnou stezkou podél levady do Queimadas.
Porto da Cruz
- Machino ****
Asi čtyřhodinová trasa, která vede z malebné vesničky Porto da
Cruz do obce Machino je cca 13 kilometrů dlouhá. Začíná na konci
zástavby v osadě Larano nad útesem ve velké výšce, kam je nutno
buď se pěšky vydrápat, nebo zajet autem na konec asfaltové
silnice. Ihned na začátku cesty, která se zanoří do menších
lesíků byla v době mé návštěvy cedule s uzavřením této stezky z
důvodu sesuvu půdy a narušení původní vyšlapané cestičky.
Ačkoliv respektuji všechny doporučení, tak i přes bezpečnostní rizika jsem tuto nádhernou stezku
do Machina absolvoval.
První část úseku se jde ve výšce téměř 300 metrů nad
rozeklaným pobřežím, občas se pro zpestření objeví menší lesík a
volnější plochy s vřesem a různými bylinami. V některých místech
se jde těsně u stěny skály nad strmým pobřežím ve velké výšce,
což také každému nemusí vyhovovat při pohledu shora na vlny, které se
tříští o mohutnou skálu. Pokud se vydáte na výlet za dobré
viditelnosti je odtud možnost spatřit i ostrov Porto Santo a
především mys Ponta de Sao Lourecno. Již zmíněná narušená část
cesty je poškozena dvěma sesuvy, které lze při opatrnosti snadno
přejít. Je však si nutno dávat pozor, jelikož je to strmý sráz s
nestabilním podložím a při neopatrném našlápnutí byste sjeli
jak na saních stovky metrů hluboko mezi kamením. Mnoho lidí se z tohoto
důvodu vrací zpět a dál již cestu neabsolvují. Pokud umíte jemně
našlapovat a skákat jako kamzík není problém pokračovat v cestě.
Na konci této
části úseku se dostanete do místa zvaného Boca do Risco, kde se
cesta zanořuje zpět do vnitrozemí a pozvolně klesá až do města
Machino. Kdo má své auto zaparkované v Laranu, pak se lze buď
vrátit stejnou cestou zpět, nebo ještě nad městem odbočit vpravo
a podél levady se dostat až k silničnímu tunelu. Poté projít
skrz 2 km dlouhý tunel po chodníku a opět odbočit za čerpací
stanice vpravo a dostat se tak ke svému autu. Délka celého
okruhu je pak okolo 25 km a zabijete s ním celý den.
Rabacal -
Cascata do Risco - 25 Fontes
****
Opět jedna z nenáročných tras, kterou hojně využívají
organizované zájezdy. Kvůli místu kde se nacházejí tyto trasy je
nutné využít půjčovny aut, nebo se zúčastnit
organizovaného zájezdu, jelikož veřejná doprava do Rabacalu nejezdí. Obě
dvě turistické trasy vedou podél levad a mají společný výchozí
bod. K tomu se dostanete pěší chůzí z náhorní plošiny kde je
nutné zaparkovat svůj vůz.
Cesta z parkoviště do prázdninové osady Rabacal je dlouhá 2 km a jde se po asfaltové silnici.
Z Rabacalu vede
značená cesta jak na „vodopády“, tak i na „25 pramenů“. Záleží pouze
na Vás zda ihned odbočíte vlevo z cesty na prameny, nebo půjdete
rovně k vodopádu. Pokud nejprve vyrazíte na prameny, pak půjdete
podél levady v úrovni pasu a někdy se i ramena schovají pod
hladinu vody. Výhled do údolí po cestě je nádherný s velkým
množstvím vavřínů, což při povedeném a slunečném počasí je lahůdka pro oči.
Po
necelých 3 km chůze dorazíte na místo, kde se do malé kotliny
stéká několik malých a jeden velký vodopád, po nočním dešti jich potom bude
určitě více jak 25. Při návratu zpět na křižovatku, kde se obě
cesty rozvětvují vede vlevo trochu nudná cesta k velkému
vodopádu, který se řítí z více jak 100 metrové výšky. Dříve byla
plně přístupná cesta i pod vodopád, dnes je stezka uzavřena
mřížemi. Návrat na parkoviště je stejný jako při cestě do
údolí. Kdo by se cítil po několika kilometrech chůze utahaný,
může využít služeb taxi, které vás odvezou zpět k parkovišti.
Ribeiro Frio
- Balcones ****
Tato nejméně náročná trasa ze všech, které jsem absolvoval,
začíná v turistickém středisku Ribeiro Frio, kam zajíždí veřejná
autobusová doprava, díky čemuž není nutné mít k
cestování
po Madeiře vypůjčené auto či jakýkoliv jiný dopravní prostředek.
V horském středisku Ribeiro Frio si můžete
nakoupit pár tretek ve stáncích se suvenýry, nebo se zastavit v
restauraci, či si prohlédnout chovné nádrže se pstruhy.
Stezka k Balcones,
neboli „balkónu“ začíná cca 300 metrů pod sádkou na levé straně
silnice za
zatáčkou, odkud se jde po poměrně široké cestě kolem levady, v
které na rozdíl od jiných levad moc vody neteče. Pokud půjdete
pohodovou chůzí, tak jste za 30 minut na Balcones. Jako sladká
odměna na vás čeká nádherný výhled do velkého údolí s kulisou
nejvyšších hor Madeiry na jedné straně a Atlantikem na straně
druhé.
Jelikož je to krátká a zároveň
nenáročná stezka určená zejména starší generaci bez velké
fyzické námahy, chodí sem na vyhlídku veliké množství lidí, a
tak pokud chcete předejít strkanicím při focení je vhodné sem
zavítat buď brzy ráno, než sem dorazí zájezdový turisti, nebo
pozdě odpoledne když už jsou na svých pokojích. Po návratu zpět
do Ribeiro Frio můžete vyrazit na další turistickou trasu
vedoucí do obce Portela.
Ribeiro Frio -
Portela ***
Pokud už zavítáte do
Ribeiro Frio, pak odtud lze
podniknout další zajímavý výlet, i když je poněkud náročnější než
procházka na Balcones. Stezka do Portela začíná přímo pod
poslední restaurací před zatáčkou v dolní části, kde najdete
velký ukazatel odkud se přechází potok. Stezka je náročnější v
tom, že cesta je na mnoha místech narušená a je nutné ji
obcházet dosti nepříjemným kamzíkováním, což někomu nemusí
vyhovovat. Také se velká část cesty jde lesem se špatným
výhledem do údolí a budete tu potkávat též mnoho lidí. Ve
střední části celého úsek vystřídá předchozí nezáživné kilometry
úsek, kde se jde přímo na břehu koryta levady nad hlubokou
propastí, které občas střídají krátké tunely vytesané do skály.
Tato část cesty je dobře zajištěná zábradlím, což ji činí
bezpečnou i pro děti, kterých tu oproti jiným stezkách chodí ve
skupinkách hodně. Na konci nádherného úseku narazíte na vodárnu,
kde se levady rozvětvují. Za ní je pak křižovatka, odkud se do
malé osady Portela klesá z kopce. Pokud nepojedete z této
vesnice autobusem zpět do Funchalu a máte zaparkovaný automobil
v Ribeiro Frio, pak nemá smysl se vydávat až na konec této 11 km
dlouhé trasy, jelikož Vás už ničím zásadním nenadchne a jsou to
zbytečné kilometry chůze tam a zase zpět.
Ponta de Sao
Lourenco ***
Ve východní části ostrova se nachází protáhlý, členitý cíp, jenž
se nazývá Ponta de Sao Lourenco. Toto místo můžete zahlédnout z
okénka letadla už při přiblížení na přistání. Pokud sem vyrazíte
autem, tak na konci silnice narazíte na točnu s velikým
parkovištěm. Zde začíná přírodní stezka, po které se jde zejména
po nezpevněné travnaté cestě, což není vhodné rozhodně po
deštích, jelikož je to tu jedno velké bahniště. Hlavním
cílem tohoto výletu je Casa do Sardinha, což je místo s
nádherným výhledem na divoký Atlantik a skály vyčnívající z
moře, které bičuje nezkrocené moře.
Stezka je místy neznačená a
tak je nutno se držet vyšlapané cesty. Pokud se rozhodnete
zdolat stezku celou, pak je nutno si vyčlenit minimálně 1,5
hodiny v každém směru za podmínky že půjdete celkem svižně.
Tento výlet doporučuji si ponechat na poslední den, v případě že
máte odlet z letiště v odpoledních hodinách a k tomu máte
pronajaté auto, jenž budete vracet na letišti. Spojíte tak
příjemné s užitečným, jelikož na letiště je to odtud pouze 15
minut jízdy, čímž nemusíte riskovat případné zdržení v zácpách
při odjezdu z Funchalu.
<< zajímavá
místa |
MAPA >>